Pátrala jsem v ranní mysli. Vstávalo se mi těžko. Do noci jsem přemýšlela. Proč?
„Tyhle kytky vydrží docela dlouho a my se na ně budeme koukat a budeme myslet na Makedonce, kteří jsou oběťmi nějakých divných praktik, když musí třeba podepisovat členství ve straně, prostě musí mít stranickou knížku, když chtějí pracovat v nějakým důležitým společenským sektoru jako je třeba školství, chápete? Já jsem včera po dlouhý době fakt brečela dojetím, vztekem, že se někde lidem dějou ošklivý věci, není to žádná nelidská tortůra, ale zavání to. Večer jsem ukazovala na netu svejm Makošům fakáče Davida Černýho na vztyčenýho Vltavě a odezva byla, že je to super, ale že jim by to asi neprošlo. Poslali mi obrázek zlatýho hajzlu na mramorový desce, kterej se menoval Vyprazdňování, asi to odkazovalo na vyprazdňování státní kasy na projekt Skopje 2014, kterej je dost ulítlej, protože do malebnýho betonu se stavěj nový domy v antickym stylu a spoustu soch a tak a má to jako pozvednout národní a historický vědomí Makošů, a mnohejm už to příde trochu moc. No a potom, co mi jeden kluk řekl, že u nich by to prostě asi nešlo, začal sázet do naší konverzace větu po větě. Při první se mi vztyčily chlupy, pak jsem se zatáhla do křesla a pak jsem uronila slzu. Střílel to asi takhle.
Zatýkají novináře, politiky.
Vyhazují lidi z práce.
A proto už jen málo lidí má tu odvahu.
Z Makedonie odjíždí hrozně moc mladých.
A kdybych si byl býval tenhle odkaz na zlatý záchod dal na zeď, když to bylo aktuální, měl by nanejvýše 10 like a 10 komentářů.
To je na ně fakt málo, my jsme za to šťastný, ale oni na tom fejsbuku žijou, šedesát lajků žádná míra. No prostě fakt psal, že to tam začíná bejt nějaký divný, achjo,“ řekla jsem.
A tak jsme se dívaly celý týden na gerbery různých barev a myslely jsme na Makedonce, že je blbý, že si stěžujou, teda jako že je blbý, jestli fakt je na co si stěžovat.
Tenhle příběh je smyšlený, ale seriózní média o stranických knížkách psala už dávno.
Obrázek ze webu 365.com.mk.