Hlavní hrdina filmu pankáč Mirsa žije s matkou, která je taky celkem punk – v pokročilém věku pózuje na večerních kurzech kresby a ještě později večer pak únavou padá do těsta na válu. Mirsa si od ní bere peníze, což je taky punk a dává jí za to správně punkové dárky. Jinak nedělá Mirsa nic. Přivydělává si distribucí lehkých drog pro makedončata, zatímco šéf drogové distribuce Gzim, Albánec, je prodává albánčatům. Multietnická Makedonie? Úhlavní přítel Gzim taky přijde s nápadem, aby Mirsova dříve velice populární skupina Rabotnička Terapija (Dělnická kúra) po 17 letech znovu zahrála. Koncertovat se má v západomakedonském Debaru, etnicky převážně albánském a celá akce je organizovaná multi-kulti neziskovou organizací, což není moc punk, ale budou z toho prachy na pivo, a to punk je. A tak se Mirsa, jeho staronová punkově těhotná přítelkyně Nina a další skopský pankáč Ljak vydávají posbírat po Balkáně další členy kapely. Kamaráda Blonďáka najdou v Srbsku a Pašu v Sarajevu. K tomu si cestou pořídí i nového maskota – žabáka Ferdinanda, kterého ochočí a vyrobí mu i efektní kšíry a vodítko. Na jejich cestě zpět do Makedonie na koncert poznáváme historii jejich spletitých vztahů – chybí jen záhadný Paša, který se ale na poslední chvíli dostaví. Parta tedy koncertuje celá dokonce i s novými mladými členy – Albáncem a Turkem, které dodala jebena NGO. Když hrají vlastní punkovou verzi albánské lidovky, musejí zdrhat, aby nedostali na budku. Po rozjařeném návratu do Skopje ale dostanou od fotbalových rowdies pořádně přes hubu, za to, že hráli pro Albánce. Naštěstí incident až na žabáka přežijí a stejně jako punk žijí dál.
Fotografie z oficiálních stránek filmu www.pankfilm.mk,
foto SamirLjuma.com
zleva a shora Pasha, Mirsa, Ljak
Režiséra a autora scénáře Vladimira Blaževského a producenta filmu Darko Popova jsem se ptala na detaily produkce filmu, na cestu snímku na festival, na pocity z obdrženého ocenění a na dojmy z návštěvy České republiky.
Je možné vidět ty opravdové pankáče z filmu v mase běžných Skopjanů? A jak se makedonští punkeři od průměru odlišují?
Režiséra Vladimira Blaževského pátrání po opravdovosti skopských punkerů trochu rozesmálo: „Věřte nebo ne, ale ve Skopji máme i televizi a internet. Dělám si legraci – ale je to trochu jako otázka na začátek předsudečného rozhovoru: Ta Makedonie, to je exotická země někde na jihu Evropy, lidi tam lžíci a vidličku použijí jenom občas…Historickým paradoxem je to, že před 20 lety jsme se stejně předsudečně ptali na Česko: mají tam rokenrol, žvýkačky, silonky pro ženský a džíny?… Líbí se mi to, je to takový jakože důkaz o tom, že věci nejsou navěky do betonu zalité. Tenkrát v Jugoslávii jsme byli socialistická elita, dnes jsme divoké kmeny.
Jsem ráda za tuto režisérovu sociopolitickou vsuvku, ale zpět k pankáčům: „Jasně že jsou ve Skopji takoví pankáči. Asi ne tolik jako před dvaceti lety, ale ještě nevymřeli. Od těch průměrných Skopjanů se liší jako i ostatní pankáči všude po světě: Skopjané jsou solidní maloměšťáci, zabezpečení, ctí pravidla hry a ženou se za stále novějšími materiálními výdobytky. Naproti tomu pankeři jsou nespolehliví a neschopní, nepřizpůsobení, neuznávají etiketu a manýru, programově jim jsou jedno všechny globalistické zlodějské strategie…“
Producent Darko Popov se k výskytu pankáčů ve Skopji vyjadřuje následovně: „Já myslím, že se takoví najdou.. Ne úplně stejní jako ve filmu, ale podobní. Pomalu ale jistě pankáči různých povolání a z různých prostředí vystupují na povrch. Nemusíš nosit koženou bundu a piercing, abys byl punkerem. Každý z nás má v sobě kousek malého pankáče, rebela, anarchisty.“
Jak dneska vypadá punková scéna v Makedonii a je hudba ve filmu autentická?
„Muziku do filmu nahrála reálná skopská skupina, ale složil ji mladý hudební skladatel vážné hudby s feelingem pro punk. Punk scéna ve Skopje existuje, ale je dost marginalizovaná. Publikum je nepočetné, ale fanatické a radikální. Skupiny vystupují tak pro 100-200 nadšenců. Pankoví muzikanti i jejich nepočetné publikum jsou opravdovými rebely ve městě i v celé republice. A to je pravá příčina toho, proč jsem si za hrdiny do svého příběhu vybral právě takové lidi. Jsou a priori ve střetu s okolním světem a jsou tu pořád,,“ to říká režisér Blaževski. „Kapela Rabotnička terapija ve skutečnosti neexistuje. Některé části filmu jsou inspirované a věnované kultovní skopské kapele New police state,“ situaci ještě upřesňuje Darko, producent filmu.
Cítíte se sami punkery? Pane režisére jaký jste pankáč vy?
„Já jsem pankáč nikdy nebyl, jsem jenom napojen na punkovou ideologii, co se hudby týče jsem trochu mimo. Ale spoustu lidí z mého štábu má punkerskou historii.“ Třeba producent Darko Popov: „Přesvědčením jsem punker, ano. V civilu jsem taky muzikant, ale nikdy jsem neměl možnost hrát punk. Ale ta ideologie se mě fakt dotýká.“
Pankáči dostanou pěkně přes držku za to, že hráli v albánském městě. Pane režisére, můžete ve zkratce pro české publikum vysvětlit příčinu Mirsových pochyb, zda se hodí zahrát u Albánců nebo ne?
„V Makedonii žije víc etnických skupin mezi nimiž jsou nejpočetnější většinoví Makedonci a menšinoví Albánci. A ti se mezi sebou nemají rádi. V roce 2001 dokonce i bojovali. Debar je městečko s převážně albánským obyvatelstvem. Pořád nějak panuje shoda v tom, že Makedonec, který se paktuje s Albánci je zrádce a naopak. A proto Mirsa váhá…co kdyby mu přilepili ještě nálepku zrádce – stačí, že je za povaleče a špínu, má být ještě za zrádce? Multietničnost Makedonie je delikátní otázka. Dnes je situace lepší než byla před deseti lety a já doufám, že deset let to bude ještě lepší a že můj film zůstane jen historickou připomínkou.“
Zásilka s filmem Pankot ne e mrtov prý byla ve festivalové poště nepřehlédnutelná? Koho napadlo poslat film zabalený s punkovými cvočky?
Vladimir Blaževski říká: „Nevím koho to napadlo, ten trik s ocvočkovaným balením. Ale hned jsem souhlasil. Image filmu je v jednom duchu – plakáty, letáčky, všechno je trochu neobvyklé a provokativní.“ Víc o tom prozrazuje pan producent, Darko Popov: „Věděli jsme, že aby si nás všimli, musíme v tom moři DVD udělat něco výrazného. A zůstalo by jen u myšlenky, kdyby nebylo našeho designéra grafických materiálů a webu, kterého napadlo takhle originálně film zabalit.“
Jaké jste měli po ocenění pocity?
„Že jsou Karlovy Vary festivalem pro nás, jsme věděli od prvního okamžiku. A tak jsme nějak začali komunikovat s Karlem Ochem, který měl výběr filmů na starost. Neskromně se domnívám, že on, ale i další lidi kolem festivalu nám fandí. Předtím než jsme dostali cenu to bylo ve Varech super. Po tom, co jsme jí dostali, to bylo ještě lepší. To, co je na Varech impozantní, je množství energie z radosti a oduševnělé zvědavosti. Mladí lidé, entuziasti, všude… Cítil jsem se, jako bych se vrátil do svého mládí, kdy byl film opravdu nejdůležitější věc na světě,“ to jsou dojmy režiséra Blaževského. Pocity producenta punkové tragikomedie jsou vyloženě barvité: „Cítím se hrdě a dobře. Udělali jsme film za pár šupů a dostali jsme velice renomované ocenění. Já osobně se cítím jako kovboj v bílém, který je vždy připraven rozdat si to se zlými kovboji, těmi v černém.“
Jaké jsou vaše dojmy z Česka, z Karlových Varů?
Režisér Blaževski je veskrze pozitivní: „Tohle vám může připadat jako podlézavá odpověď, ale já jsem už dlouho opravdu velký fanoušek české kultury a umění. Nějak mi sedí – i já jsem povahy mírné a diskrétní. Kdybych se rozhodl pořídit si psa, pojmenoval bych ho Esenc. A pořídil bych si právě takového, jaký byl ve filmu Obchod na korze. Byl jsem v Česku mnohokrát, i za komunismu i po něm. Mám velkou radost, že ještě pořád je to tu podobné tomu, co jsem znal z dřívějška. Ahoj!“
Mladý producent Popov taky nenabyl špatného dojmu: „Velký dojem ve mě zanechali mladí spící ve spacácích a na sedačkách aut jenom kvůli tomu, že chtějí vidět film. To jsem dosud viděl jen na hudebních festivalech. Bravo, film má naději.“
A máme my Češi naději, že oceněný Pankot ne e mrtov na plátnech českých kin ještě uvidíme?
„Co já vím (protože o to se jinak stará Darko Popov, můj mladý koproducent a pravá ruka), práva se ještě neprodala. Ale dostali jsme pozvání na spoustu jiných festivalů.“
Koupil někdo práva? „Ne.“
Tak pro toho, kdo s tím může něco udělat vzkazuji: kupte ten film a pusťte ho na lidi. Malý pankáček je v každém z nás (a Makedonie je exotická země).
Děkuju pánům z pankfilmu za rozhovor. Pank zřejmě není mrtov. Фала за ова интервју! Панкот веројатно не е мртов.
Trailery k filmu můžete vidět na www.pankfilm.mk nebo na YouTube
V tomhle nepřijdete o punkovou sex scénu: http://www.youtube.com/watch?v=-rjYU3qqu8o&feature=player_embedded
Další je optimálně punkový trailer, ve kterém rychle po sobě zazní: Mamu vi jebam predavnici, kur mu ebam, mamu ti jebam: http://www.youtube.com/watch?v=pEOzmEw2v_o&feature=player_embedded
Poslední je klip k filmovému punk hitu Deponija: http://www.youtube.com/watch?v=6z3XIDLP1dU&feature=player_embedded
Pankot ne e mrtov / Punk´s not dead
2011
Makedonie / Srbsko
scénář a režie: Vladimir Blaževski
produkce: Darko Popov
hrají: Jordan Simonov, Kamka Tocinovski, Toni Mihajlovski, Xhevdet Yashari, Kiril Pop Hristov, Vladimir Tuliev, Flora Dostovska, Ratka Radmanovic
www.pankfilm.mk