Jeho podobu, tak jako tak domnělou, znají v Republice Makedonii všichni, zejména pak děti, které se učily podle nových postjugoslávských učebnic dějepisu, kde antická historie makedonského prostoru podle nových osnov zaujímá významné místo a výklad je doprovázen mnoha ilustracemi.
Vyhýbavé jméno Voják na koni bylo zřejmě zvoleno, aby byly zmírněny předem zaručeně negativní řecké i evropské reakce na novou výzdobu náměstí. Na stránkách řeckého ministerstva zahraničí se bezprostředně po erekci Alexandra na náměstí objevil oficiální komentář, říkající zhruba toto: nebýt sporu o jméno, budeme rádi, když se našemu hrdinovi budou stavět pomníky. Evropská komise zase jasně vysvětlila, že dobré sousedské vztahy jsou dobré sousedské vztahy a dráždění bronzovou sochou do nich nepatří. Makedonie má možná štěstí, že Řecko a EU teď řeší důležitější problémy.
K historiografickému sporu řeknu dnes tolik: nesouhlasím s názorem, že Makedonci jsou potomci Alexandra, ani s názorem, že jeho potomci jsou Řekové. Antický svět a moderní národy Řeků a Makedonců na sebe v genetickém smyslu nenavazují. Než mladý Alexandr z makedonské dynastie naskočil na svého koně Bukefala a rozjel se dobýt svět, vyrůstal v Makedonii. Tehdy to bylo království jeho otce, vládnoucího Makedoncům. Ti byli Helény považováni za barbary, jako všichni severně od Olympu – uvádím to pro uvědomění si faktu, že ti vzdělanci a nositelé kultury z Peloponéského poloostrova a přilehlých krajů, jejichž přínosem civilizaci se Řecko honosí, se vůči Makedoncům vyhraňovali dost jasně – tedy i vůči otci Filipovi II. a jeho synu Alexandrovi. Příslušníci makedonského královského rodu se zas snažili být součástí helénského světa. O čemž svědčí i fakt, že Filip zařídil Alexandrovi jako au-pair samotného Aristotela.
Nechme antické barbary a podívejme se na projekt Skopje 2014, jehož součástí socha Vojáka na koni je a který část publika považuje taktéž za barbarský.
fotky kusů vojáka a koně z Balkan Insight
Obří bronzový jezdec ulitý ve florentské dílně Fonderia Artistica Ferdinando Marinelli spolu s podstavcem stál Makedonii celkem 9,4 milionů €. Přepočítáno na české koruny a „lehce“ zaokrouhleno je to asi 300 miliónů. Od informátora z Makedonie, který má konexe i ve Florencii jsem se dozvěděla vtipnou skutečnost o osudu odlitku. Před výletem do Makedonie si bronzový Alexandr několik měsíců ve slévárně poležel vedle sochy Saddáma Husajna, která zůstala po pádu iráckého režimu nevyužita ve skladu. Cena jezdecké sochy, ústřední atrakce vládního projektu Skopje 2014, je hlavním předmětem kritiky. Kromě výdajů ze státní kasy nespokojení poukazují na nedostatečnou transparentnost při zadávání zakázek v projektu a tvrdí, že vláda krade stejně jako každá jiná jen s tím rozdílem, že se schovává za podporu národní identity a zkrášlení města. Souhlasím s nimi, že je to opravdu drahá sranda. Už jsem řekla, že mi nové budovy nevadí, velká vesnice Skopje roste do města. Ubrala bych ale na nacionalistickém akcentu a na množství pomníků. Identitu podporovat: ano, ale prostřednictvím podpory kultury (a transparentně). Nikdo z mých blízkých Makedonců sochu ani celé Skopje 2014 neschvaluje, baví mě poslouchat jejich nadávání. Vyslechla jsem si tak třeba vtipy o tom, že pokud chce někdo pomník vyfotit, musí běžet přes most až na Kale, pevnost na kopci za řekou Vardar, a odtamtud snímek pořídit. Fotíte-li objekt z náměstí, vždycky budou fotce dominovat Bukefalova varlata. Acik na koni, Aco, Saško, Ace, Sašo, to všechno jsou v makedonštině zdrobněliny jména Alexandar – ti, kdo se soše posmívají, Alexandrovi Velikému jinak neřeknou.
Mnozí jsou ale s přestavbou Skopje a s její ideologií spokojeni. Jsou to hlavně příznivci vládní VMRO-DPMNE a premiéra Nikoly Gruevského a lidé, kteří podporují masivní boj za makedonskou identitu všemi dostupnými prostředky. Přepisuji jeden výstižný anonymní komentář zveřejněný na serveru Balkan Insight: „Jsem pyšný na to, že jsem Makedonec a Bůh žehnej našemu premiérovi, že nám zařídil tohoto válečníka, krále Makedonců.“ Možná, že projekt Skopje 2014 opravdu podpoří turistický ruch. V médiích citovaní turisté, mezi nimi i český lékař J.S., zatím většinou se soudy čekají než bude vše hotové a zatím vidí Skopje jako jedno velké staveniště.
Alexandr stojí a už se mluví o další soše, o pomníku Filipa II. – bude se jmenovat Válečník obklopený postavami a fontánami a údajně bude dosahovat až 28 metrů a převýší tak Vojáka na koni. Umístění není ještě oficiálně sděleno, ale zaznamenala jsem zprávu o tom, že občané i radní ve čtvrti Kisela voda (Minerálka neb taky Kyselá voda), protestují proti zatím neupřesněné soše válečníka v jejich obvodu, chtějí místo válečníka s fontánou raději pomník s lahví kyselky a pítko… Filip II. by tedy mohl být novou dominantou čtvrti, které dosud vévodily nepoužívané zdvižené šraňky a několik nedostavěných bytových komplexů, které leží leta ladem, poté, co se provalilo, že jsou stavěny bez povolení.
Velice doporučuji shlédnout od začátku do konce video pořízené RFE/RL při vztyčování sochy, bronzový Acik se leskne a přihlížející jásají: http://www.youtube.com/watch?v=7_QAnRNeQ_M
další hesla:
dneska nic
… snad jen jedna věc: až se budete smát těm (slovy ministra zahraničí Karla Schwarzenbergera dle serveru lidovky.cz z 25. 1. 2011) zbytečným sporům, vyvolávajícím vztyčování obřích soch, zamyslete se, jak by se Vám žilo s vědomím, že všude za hranicemi Vaší republiky žijí lidé, kteří se smějí tomu, kým si myslíte, že jste . Říkají nahlas celému světu, že neexistuje ani Váš národ, ani Váš jazyk, ani Vaše historie a Vaše země by se měla zrušit.