Sourozenci Manáki se narodili v vlašské vesnici v dnešním Řecku. Povahy staršího Yanákiho (1878-1954) a mladšího Miltona (1880-1964) byly prý naprosto odlišné. Yanáki se později živil jako učitel v Janině, učil něžnou kaligrafii a výtvarnou výchovu a Milton byl temperamentní, rád hrál tavli a jezdil na koni.
Fotografovat se ale naučili oba a v roce 1904 se přestěhovali do Bitoly v dnešní Republice Makedonii, tehdy velice významného správního a kulturního centra v Osmanské říši a otevřeli Fotografický ateliér umělecké fotografie. Yanáki přivezl v roce 1905 z Londýna kameru Bioscope, na které bylo vyraženo výrobní číslo 300. Legendární matičku kameru, takzvanou Kameru 300. A tak film přišel na Balkán – jen deset let po tom, co s kamerou začali ve Francii řádit bratři Lumiérové!
Kameramani a fotografové Manáki po sobě zanechali asi 2000 metrů filmového materiálu a asi 13 tisíc fotografií. Jejich snímky a fotografie mají dnes významnou historickou dokumentační hodnotu, nechybí jim ale výrazná uměleckost a cit pro kompozici. Snímali dynamicky a ze zajímavých úhlů.
První koho natočili, byla jejich 114ti letá bába Despina, jak s ostatníma ženskýma dere peří, pak už to byli osobnosti a události historicky významnější. Manáki fotili a točili rumunského krále Karola I., jugoslávského krále Alexandra Karadjordjeviće, tureckého sultána, tureckou armádu na přehlídkách i při represích místního obyvatelstva. Zachytili na kameru také spoustu lidových slavností a dobových veselic, jejich materiály mají nesmírný význam pro etnografii.
Po bratřích s kamerou je pojmenován Festival filmové kamery Bratři Manáki, v jehož síni slávy za celoživotní dílo je například i Čech Miroslav Ondříček. Ceny v kategoriích se jmenují Kamera 300. V roce 2011 se konal už 32. ročník. Mezinárodní týdenní filmová akce má soutěžní sekci celovečerních filmů, nesoutěžní přehlídku krátkých filmů, a taky speciální program pro děti!
Ředitelkou festivalu je nyní Labina Mitevska (*1975), která ve filmu Samotáři hledala tátu, ufo a říkala, že čeština je blbej jazyk a u toho kousala do tabulky čokolády. Sama říká, že festival roste a stává se významnějším a že za tím stojí hodně práce.
Stejně jako Manáki byli bratři, v klanu fungují i Mitevští. Labina Mitevska, její sestra Teona a bratr Vuk mají spolu produkční společnost „Sisters and Brothers Mitevski“, v makedonském prostředí, jak už jistě chápete, to má inteligentně vtipný význam. Nový film Teony Mitevski Žena, která si utřela slzy se právě účastní hlavní soutěže na festivalu v Berlíně (Žena koja si gi izbrišela solzite/The Woman Who Brushed Off Her Tears)
Festlival Brothers Manaki se koná vždy na podzim v Bitole, která je významným kulturním místem v Makedonii, ale dnes už není ze správního hlediska tak významná jako za osmanských časů.
Dost z metropolitní nafrněnosti Bitolčanům zůstalo a Bitola a Skopje se nemají rádi. Bitolčani mají skvělé divadlo, z města pochází geniální hudební skupina Foltin a mají krásné kavárny na hlavní třídě Širok sokak – a co víc, nejhezčí kavárny a bary mají i ve Skopji, což asi oficiálně nikdo nepřizná…ale já to říkám. Po bitolsku holka není devojka ale čupe a když se líbí, tak se bendisa. Když vám budou říkat, že mu to říkali, možná to říkali jí, protože v Bitole si rozumí i když schválně pletou rody, cizinec ať zůstane popleten.
další odkazy:
ICFF Manaki Brothers: http://www.manaki.com.mk/
Sisters and Brothers Mitevski: http://www.sistersandbrothermitevski.com/ABOUT%20US.html
Labina Mitevska jako ředitelka: www.youtube.com/watch?v=XwZJRoiiBGU
skvělá kapela z Bitoly FOLTIN: http://www.youtube.com/watch?v=JIYUPsNK598